RSS čtečka
| Před sobotním fotbalem |
|
|
|
|
Otevřený dopis Milana Šimáčka všem fanouškům, kterým není lhostejný osud Ďolíčku. Milí klokani, za chvíli se vydám do Ďolíčku na zápas s Kladnem. Jak víte z mé výpovědi "Bohemka do Edenu? Beze mě." (www.doublefish.cz/bohemians1905/akce/100501.htm), já jejich vizi nesdílím. Pamatuji si 7. srpen 2005, kdy na trávník v Ďolíčku vyběhli Kolář, Škoda, Lukáš, Freisler, Růžička, Malý, Rosický, J. Svozil, Jiroušek, Slezák a Strnad a my jsme měli husí kůži. Spadlo z nás vypětí a stress posledního půlroku, do očí se tlačily slzy, stáli jsme, tleskali a rozhlíželi se po vyprodaném starém Ďolíčku, který ožil. Život jsme mu vdechli my, příznivci klubu. Prohráli jsme celkem očekávaně s juniorkou Slavie, ale po utkání přesto Ďolíček zažil standing ovations a Vršovicemi otřásalo upřímné "Ať-žije-Bohemka!" Dnes se jistojistě po skončení zápasu nikomu z tribuny nebude chtít rovněž. Jen ty emoce budou mít, slovy hradního klasika, "opačné znaménko". Mnozí z nás jezdíme do Ďolíčku od Albertova a zde u Botiče míjíme navenek nikterak skvostně vypadající budovu divadla Na Fidlovačce. Divadlo zde dal postavit v r. 1921 na vlastní náklady (1 900 000 Kč) jeho první ředitel Stanislav Langer. V r. 1963 se Divadlo Na Fidlovačce spojilo s Hudebním divadlem v Karlíně a přejmenovalo se na Hudební divadlo v Nuslích, aby se v roce 1976 pro veřejnost zcela uzavřelo. O 19 let později, v r. 1995 vznikla Nadace Fidlovačka s cílem zrekonstruovat pamětihodný stánek u Botiče tak, aby mohl důstojně plnit své původní poslání. Alfou a omegou jejich snažení bylo samozřejmě zajištění finančních prostředků, neboť ani ten nejsvětější zápal nemohl vzkřísit skomírající divadlo k životu. To, co následovalo, má obdobu snad jen v celonárodní sbírce na zbudování „Zlaté kapličky" před více než sto lety. Dnes je díky podpoře radnice Praha 4 a zejména díky neutuchajícímu optimismu Tomáše Topfera a Elišky Balzerové divadlo Na Fidlovačce jedním z nejnavštěvovanějších pražských divadel. Chci tím říct: Nesmíme dopustit, aby Praha 10 dopustila zničení podobně cenného kulturního bohatství Vršovic - Ďolíčku. Je naší povinností vůči tátům Honejskům, Dr. Jírům, Zdeňkům Svobodům a Tondům Panenkům či Pospíchalům, ale i vůči novým Honzům Morávkům záchranu Ďolíčku nevzdat. Podaří-li se nám shromáždit značnou částku peněz, není to nereálná vize. ĎOLÍČEK NEDÁME! Odměnou za finanční příspěvky i dlouhodobou práci na projektu záchrany bude utkání podobné tomu ze 7. srpna 2005. A až ten den přijde, budeme mít husí kůži znovu a to datum se nám vryje do paměti stejně pečlivě. Až dnešní zápas skončí, nebude nás více Ďolíček spojovat. Na nějakou dobu už nebudeme tak jednotni jako dosud: někteří z nás vítají definitivní stěhování na "moderní" stadion, někteří zaujmou postoj typu "S Bohemkou jsem vždy a všude, jdu i do Edenu a samozřejmě, když ten Ďolíček zachráníte, tak se tam rád vrátím". Někteří si nedovedou představit, že by do Edenu vůbec vkročili jindy než na utkání se Slávií. Ať již patříte k jakékoli názorové skupině, rád bych se s Vámi viděl na otevřené schůzi DFB v sobotu 22. května v Ďolíčku. A chcete-li zachránit Ďolíček, přijďte určitě. Proto, aby to dnes nebylo nadlouho naposledy, kdy zde bude vyprodáno a skandováno "Ať žije Bohemka!". Tak a beru šálu a jdu na autobus. BoFor! Milan Šimáček P.S.:
|



